PICHA

Kauzu Bátora i tento blog jsem uspěšně ignoroval kvůli důležitějším povinnostem, které teď mám (a dokud ji nedopíšu, ještě mít budu). Ze slonovinové věže úvah o myšlenkových experimentech mě ale včera vypudil náš pan děkan, který se do aktivity představitelů akademické obce vůči Bátorovi zapojil.

Filosofický časopis otiskl studii Marka Váchy Je vůbec ještě možná etika v 'postetickém' světě?, v aktuálním čísle na ni reaguje Tomáš Hříbek příspěvkem Za etiku bez teologie. Vše podstatné najdete na blogu Filipa Tvrdého. Váchův text jsem přečetl a vydestiloval do mapy, což kupodivu nebylo nic jednoduchého a můj výsledek je přinejlepším průměrný. Hříbkův text je pozoruhodný, jeho reakce je sofistikovaná a působivá - přesto mám i s jeho textem jistý problém. Chtěl jsem ho ventilovat u Filipa v komentáři, ale nejspíš kvůli rozjitřené diskusi není přidávání dalších příspěvků povoleno. Tak alespoň zde. 

A) Proč vedení nezaujalo jasný postoj?
Děkanovi a vedoucímu katedry je vyčítáno, že k problému nezaujali jasné stanovisko. Zaujali (viz addendum #1). Stanovisko zní: Anonymní výhružné emaily odsuzujeme. Pokud se ukáže, že viník je z našeho akademického prostředí, bude potrestán. Jiné stanovisko nepřichází v případě probíhajícího sporu do úvahy, protože rozhodnutí o tom, kdo je viníkem, je v pravomoci soudu.

O vině a nevině nerozhoduje státní zástupce, nerozhoduje o ní policie, nerozhoduje o ní děkan. Pokud se vy domníváte, že jste dostatečně seznámeni s fakty a pokud se vy domníváte, že daná fakta jsou konkluzivní natolik, že vás opravňují k vynesení závěru, nikdo vám v tom nemůže zabránit. Naštěstí pro všechny ale tento závěr nemá žádnou právní váhu. Presumpce neviny je právní princip, soudní dokazování je tomuto principu podřízeno. V mimosoudní praxi obvykle stačí lidem k přijetí stanoviska méně rigidní způsob dokazování či obecně méně důkazů. Na takových stanoviscích ovšem nelze postavit oficiální prohlášení nadřízeného, které by mohlo mít právní důsledky pro některou ze stran sporu. Jinými slovy, vy osobně si o tom případu myslete co chcete, pronášejte si odsudky bez vážných závazků a rizik, ale nenuťte jiné, aby překračovali svoje pravomoci a případně tak porušovali zákon.

Obrázek je z komiksu Zemřít smíchy. V pravé horní bublině soudce Smrť syčivě provádí exemplární tvrzení konsekventu. Schématicky: jestliže zločin, pak živý, tedy jestliže živý, pak zločin. Joker tento velmi obvyklý formální paralogismus označuje za logiku hodnou jeho vlastního šílenství. Třeba se to ujme, třeba přestaneme překládat anglické 'fallacy' jako argumentační chyba, paralogismus, falácie či úskok, a začneme o tom hovořit jako o jokerovské logice.  

V sobotu 28. srpna vysílala ČT1 v hlavním čase pořad Autoškola národa, ve kterém došlo k širokému testování řidičských schopností televizních diváků. Podle dnešní MF Dnes výsledky dopadly děsivě: 78% ze 14 000 respondentů nasbíralo během dvaceti otázek dostatek trestných bodů na to, aby přišli o řidičák. Já se zde pokusím ukázat, že v některých případech za tento fatální neúspěch nemohli diváci, nýbrž autoři testu. Jedna otázka je totiž chybně sestavená, asi ne náhodou jde o otázku s největším množstvím chybných odpovědí (81%). Otázka se týká nájezdu na dálnici a v reálu by nesprávně vyřešená popsaná situace vynesla čtyři trestné body. Na vybodování, jak známo, potřebujete bodů dvanáct. Na následujícím obrázku vidíte popis této otázky v MF Dnes:

MŠMT vydalo příručku, která se v šestnácti tématech dotýká výuky sexuální výchovy na základních školách. Kolem této příručky se pochopitelně rozproudila dost vyhrocená debata, neboť si všichni uvědomují, co je ve hře. Škola je velmi podstatný nástroj imprintingu; sexuální pud je možná nejsilnějším zdrojem motivace a platí, že ovládnout libido prakticky znamená ovládnout člověka. Odpůrce příručky lze jako vždy rozdělit do dvou základních kategorií: na ty, kteří kritizují princip, tj. školní sexuální výchovu jako takovou - a na ty, kteří kritizují realizaci, tj. konkrétní věci v dané příručce. Chci se zde vyjádřit ke kritice obojího druhu, bohužel nejsem s to tak obsáhlé téma pojmou dostatečně uceleně. Můj text tak má bohužel spíše charakter dílčích poznámek. Začnu prvním, principiálním útokem, poté se poměrně stručně budu věnovat i konkrétním problémům, na které bývá v souvislosti s příručkou poukazováno.